Na pražské kandidátce do Poslanecké sněmovny ČR jsem byl na desátém místě. Preferenčními hlasy jsem se dostal na osmé místo, což je pro mě za všeobecně známé a nedobré situace sociální demokracie alespoň nějaký pozitivní moment a drobné ocenění za předvolební snažení. Díky za to voličům.
V Praze dosáhla sociální demokracie 4 % (pro srovnání já vloni v senátních volbách 4,84 %). To je málo, ale bohužel více než v jakémkoli okrese Karlovarského nebo Ústeckého kraje, což je pro mě ještě více problematické. Není možné, aby sociální demokracie zejména ve strukturálně slabých oblastech dosahovala takových výsledků.
To, že sociálnědemokratický proud nebude po volbách zastoupen v poslanecké sněmovně a že názory statisíců levicově orientovaných lidí nebudou v následujících čtyřech letech takto zohledněny při rozhodování o chodu země, není jen smutné, ale také alarmující. Nakonec za dobrý stav to neoznačují ani mnozí pravicoví politici.
Je jasné, že sociální demokracie potřebuje silného, charismatického lídra, a to už ze své podstaty – není vázána nějakými zájmy malých skupin, potřebuje oslovovat širokou veřejnost.